Americký kokršpaněl se u nás doma objevil někdy v roce 1984 díky našim přátelům ze Spolkové republiky Německa, kteří v té době byli začínajícími, leč zapálenými chovateli a úspěšnými vystavovateli v mnoha zemích Evropy.

Tak se stalo, že kromě toho,že jsem jim coby 17-ti letý hoch pomáhal při předvádění psů na MVP v Nitře, dostala má matka možnost, jako první v Evropě předvést Amerického kokra na barvářských zkouškách v Čechách.

Byl jím oranžovo-bílý Elpaso von Rajos, zvaný Beny - pes úžasné povahy, většího rámce, avšak výborných vlohových vlastností, se zájmem o zvěř a její aportování a skvělý v práci ve vodě.

Byl u nás ponechán k výcviku na složení barvářských zkoušek, které do jednoho měsíce absolvoval. Znalosti z dosledu srnčí zvěře pak předvedl v Německu v praxi.

Na podzim roku 1985 nám naši němečtí přátelé přivezli fenku z jejich prvního vrhu a tu jsme si nechali.

Jmenovala se Vagabond´s Angie (RODOKMEN) a byla potomkem nám dobře známých rodičů, tehdy úspěšných na výstavách nejen u nás, ale i v Evropě.

Vagabond´s Angie

Naše Enží absolvovala úspěšně výstavy u nás, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Jugoslávii. Rovněž absolvovala lovecké zkoušky - podzimní, barvářské, lesní a zúčastnila se i zkoušek všestranných.

Byla zakladatelkou chovu Amerického kokra z Blatova, v dobách kdy Americký kokršpaněl patřil k plemenům sdružovaným v KCHLS.

Na začátku roku 1988 byla Angie nakryta tehdy snad jediným barevným psem u nás, kterého dovezla z USA prostřednictvím rodičů pí. Holečková z Prahy 6. Otcem našeho prvního vrhu „Amerikánů“ se tak stal Buddy Buldozer (RODOKMEN), černobílý pes, který rovněž složil barvářské zkoušky.

Z tohoto prvního vrhu byla u nás ponechána Berenika z Blatova (RODOKMEN), černobílá fena s pálením, předvedená úspěšně na výstavách u nás, v Polsku a na Slovensku. Rovněž úspěšně složila barvářské zkoušky.


Z téhož vrhu se také prosadila v Maďarsku fenka Bianca z Blatova, jejíž vnuk Ich. True-Blue Bird of Dark Moon je dále zapsán v rodokmenech slovenských ch.s. „z Mesačného svitu“ a „Snehulienka“.

V únoru 1989 jsme se vydali s tátou a Angie na krytí do Západního Berlína, k úspěšnému psovi, kterého jsem si tam prohlédl o rok dříve na výstavě ve Wansee na kraji tehdy Západního Berlína.

Byl jím Southwind the Moonraker (RODOKMEN), černobílý pes s pálením u chovatelky paní Margitty Czepluch.

Southwind the Moonraker

A tak se u nás objevil vrh, z něhož jsme si ponechali tak trochu kopii otce i matky – černobílého psa s pálením Felixe z Blatova (RODOKMEN).

Felix v postoji

Felix na výstavě

Felix - štěně

Felix v detailu

Felix získal skvělá výstavní ocenění v Čechách, na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku a v Maďarsku.

V září 1990, dva měsíce po návratu z vojenské služby, jsem s ním složil barvářské zkoušky.

V chovu se Felix zapsal zejména na Slovensku prostřednictvím své dcery Quinny z Nového parku v ch.s. „Snehulienka“.

Felixův bratr Faun z Blatova se prosadil v Estonsku a další generace jeho potomků je možno sledovat v Rumunsku.

Bohužel, Felixův čas byl vyměřen velmi krátce, umřel na otravu – zda úmyslnou či aplikací jedu proti potkanům v okolní zástavbě, se nám nepodařilo zjistit.

V souvislosti s ustavením samostatného Klubu chovatelů Amerických kokršpanělů a tedy odtržením plemene od KCHLS, došlo ke znemožnění výkonu loveckých zkoušek a plemeno se tak stalo v Čechách pouze společenským.

V našem archivu máme dostatek dobových materiálů, dokazujících, jak americký kokr v Americe pracuje, a to zejména na vodních pracích. Lidé u nás vlastně vůbec nevědí, jake inteligentní a pracovité plemeno před sebou mají a myslí si, že jsou to psi jen na česání. Přitom na ulici mnohdy potkáváme amerického kokra, který díky úpravě připomíná vše možné, jen ne „amerikána“.

Souhrou výše uvedených skutečností u nás doma chov amerického kokra skončil.

Zůstává však v srdci vzpomínka na úžasné plemeno.

FOTOGALERIE - AMERICKÝ KOKRŠPANĚL